Tajemství Bezedné Studny
Před mnoha lety stál na kraji lesa opuštěný chatový areál. Roky zde nikdo nebyl, dřevěné chatky chátraly, zarůstaly břečťanem a jen místní věděli, že nedaleko se nachází něco temnějšího. V létě zde kempovala rodina s dětmi – sourozenci Tomáš, Lukáš a Bára spolu s rodiči. Přijeli si užít prázdniny, rozložili stan na mýtině poblíž opuštěného tábora a první dny byly plné her a výletů. Netušili však, že v noci se v lese probouzí něco jiného než jen sovy a srny.
Večer předtím, než se rozhodli pro průzkum okolí, zaslechli od místních, kteří kempovali nedaleko, legendu o studni. Hovořili o tom, že kdokoliv se k ní přiblíží, slyší šeptající hlasy a že kdysi dávno někdo, kdo se naklonil příliš blízko, zmizel beze stopy. Vyprávěli o světle, které se občas z hlubin vynoří, o podivném stínu, který v noci obchází chatky a o tom, že se někdy na kameni vedle studny objevují jména těch, kdo se nikdy nevrátili.
Jednou večer, když rodiče usnuli, se trojice rozhodla vydat na průzkum. Přilákaly je příběhy o staré studni, která prý nemá dno. Vypravili se tam s baterkami, smějíce se vlastním obavám. Mýtina kolem studny byla opuštěná, tichá až příliš. Kámen kolem otvoru byl chladný, pokrytý mechem a popraskaný věkem.
„Jenom stará legenda,“ zašeptal Tomáš a naklonil se přes okraj. Hladina studny byla nehybná, bez odrazu.
Najednou se ozval tichý šepot.
Bára se zachvěla. „Co to bylo?“
„Vítr,“ zavrčel Tomáš, ale v jeho hlase byla nejistota. Zvuk se ale opakoval. Naléhavěji. Blíž. Lukáš posvítil baterkou dolů. Voda tam nebyla. Jen neprostupná tma.
A pak se něco vynořilo.
Dlouhá, kostnatá ruka vystřelila ze tmy a sevřela Tomášovo zápěstí. Vykřikl, ale než ho Bára s Lukášem mohli zachytit, zmizel ve tmě.
Nastalo hrobové ticho.
Lukáš popadl Báru za ruku a utíkali zpět ke stanu. Když ráno zoufale volali Tomášovo jméno, rodiče si mysleli, že chlapec zabloudil v lese. Hledali ho hodiny. Nikdy se nenašel.
Po několika letech se na místě začaly pořádat letní tábory. Děti občas tvrdí, že v noci slyší šepot přicházející od studny. Vedoucí dokonce jednou našli na kameni vedle ní něco zvláštního – vyryté jméno Tomáš. A pak ještě jedno slovo. Pomozte.
Od té doby se občas v lese objeví tichý stín, který sleduje táborníky z temnoty. Někteří tvrdí, že v noci u studny zahlédli bledou postavu s prázdnýma očima, jak se dívá nahoru, jako by čekala...
