Táborové legendy
Cesta do Záhrobí aneb Převozníkovo tajemství
O tom, že mimo Svět živých existují i jiné světy, už není dávno pochyb. Mnozí z nás v půlnoční hodině, kdy je všude kolem tma a ticho, cítí, že tady nejsme sami. Tušení, že někdo zrovna stojí u naší postele a hledí na nás prázdnýma očima je někdy tak silné, že nám nedovolí spát. Závan mrazivého dechu bytosti, která přichází ze záhrobí, zrychlí tlukot našeho srdce a nedovolí nám se ani pohnout. Pomalu otevírající se dveře, za kterými nikdo není, temný kout ve skříni, ve kterém se cosi ukrývá, vrzající podlaha na půdě, která je uzamčená na petlici…
Existuje svět, kde temnota a strach nikdy nekončí. Kdo překročí jeho hranice, pozná, co je skutečné zlo. Jedná se o místo, odkud k nám skrze Smrtibrány přichází tvorové, kteří pasou po naší duši. Místo beznaděje a plné utrpení. Pro ty, co nenalezli cestu Za horizont, se toto místo stalo domovem. Je plné zbloudilých a na věky ztracených bytostí, jímž není pomoci.
Mlha nad vodní hladinou se začala pomalu rozestupovat a on spatřil obrysy staré bárky. Když mlha ustoupila, spatřil v měsíčním svitu vysokou hubenou postavu zahalenou ve starém potrhaném plášti. Ve svých pařátech svírala dlouhou dřevěnou hůl, kterou se odrážela od vodní hladiny. Loď pomalu přirazila ke břehu a rudý měsíc zahalily černé mraky. Přistoupil k Převozníkovi, který natáhl svůj pařát. Vložil do něj tři kosti umrlce a nastoupil do loďky. Převozník odrazil svoji loď od břehu a oba zmizeli v mlze povalující se nad temným jezerem. Kam vedla jejich cesta, je asi zřejmé, ale důvod jasný není. Nic dobrého to ale nebude.
Nikdo v tu chvíli neměl tušení, že tvor, který nastoupil do staré lodě a daroval Převozníkovi tři kosti umrlého tvora byl… A už vůbec nikoho nenapadlo, že sebou měl něco, bez čeho je Svět živých vydán na milost tvorům, kteří rozhodně nemají dobré úmysly. Jisté je ale to, že pokud nebudeme následovat jeho stopy, bude to konec Světa živých, jak jej známe.
Pozn.: Úvodní legenda k horovým táborům 2017.
