Táborové legendy
Démonovo prokletí aneb dotek Černosmrtce
O tom, že mimo Svět živých existují i jiné světy, už není dávno pochyb. Mnozí z nás v půlnoční hodině, kdy je všude kolem tma a ticho, cítí, že tady nejsme sami. Tušení, že někdo zrovna stojí u naší postele a hledí na nás prázdnýma očima je někdy tak silné, že nám nedovolí spát. Závan mrazivého dechu bytosti, která přichází ze záhrobí, zrychlí tlukot našeho srdce a nedovolí nám se ani pohnout, pomalu otevírající se dveře, za kterými nikdo není, temný kout ve skříni, ve kterém se cosi ukrývá, vrzající podlaha na půdě, která je uzamčená na petlici …
Existuje svět, kde temnota a strach nikdy nekončí. Kdo překročí jeho hranice, pozná, co je skutečné zlo. Jedná se o místo, odkud k nám skrze Smrtibrány přichází tvorové, kteří pasou po naší duši. Místo beznaděje a plné utrpení. Pro ty, co nenalezli cestu Za horizont, se toto místo stalo domovem. Je plné zbloudilých a na věky ztracených bytostí, jímž není pomoci.
Bylo jim divné, že se jejich sestra už několik dní nevrátila do svého domu. I přes veškeré své čarodějnické dovednosti ji nedokázali najít. Jako by se ztratila z povrchu zemského. Po několika dnech se však stalo cosi podivného. Sestry probudil v noci podivný hlas, který je prosil o pomoc. Nechápaly, odkud se ozývá, ale bylo jim jasné, kam jít a komu patří. Pomalu se přibližovaly k místu, odkud hlas vycházel. Hrob s obrovským křížem, který se objevil ve svitu krvavého měsíce, nevěštil nic dobrého. Když přistoupily blíž, spatřily něco, co je k smrti vyděsilo. Srdce tlukoucí uprostřed hrobu a amulet, který patřil jejich sestře. Bylo jim jasné, že jejich sestra už nepatří do světa živých.
Za hrobem spatřily dvě postavy. Pomalu se blížily k hrobu, pomalu se blížily k nim. Nemohly se ani pohnout. Márvel s kostí v ruce a černou knihou se zastavil kousek od nich, černá postava s dlouhými pařáty přistoupila k hrobu. Márvel otevřel knihu a začal pronášet kletbu. Černosmrtec svým pařátem uchopil tlukoucí srdce, pohlédl na něj a jediným dechem ho proměnil v popel. Nikdy se ničeho tak nebály. To nejhorší ale teprve mělo přijít. Amulet na hrobu se pohnul. V té samé chvíli se z hlíny vynořila ruka. S hrůzou hleděly na to, jak z hrobu vylézá cosi, co bylo kdysi jejich sestrou. Už tušily, co je čeká. Podívaly se jedna na druhou a ...
V ten den se objevily daleko v hlubokých lesích dva nové hroby. Na každém z nich bylo tlukoucí srdce. Babu Jagu probudil v noci podivný hlas ...
Pozn.: Úvodní legenda k horovým táborům 2019.
