Táborové legendy
Krasomagie pro obludňáčky aneb velké Brumbácovo trápení
Bylo nebylo, kouzlilo nekouzlilo, za sedmi rybníky, za třemi kopci a za jedním opravdu velkým pařezem v lese U tří veverek žije nežije jeden dost prapodivně roztomilý medvěd Brumbác. Zabydlel se tu před více jak sto lety o od té doby zde nadrobil tolik neplechy, že kdybychom to měli vyprávět, rok by nám na to nestačil. On to je totiž dost zvláštní medvěd, umí totiž čarovat. No umí, snaží se o to. Jeho kouzelnickým oborem jsou výhradně kouzla na zkrášlování ohyzdných tvorů, tak zvaná krasokouzla, která jsou sepsána ve speciální kouzelnické knize zvané „Krasomagie pro obludňáčky“. Je pravda, že začátky jeho kouzlení byly dost složité a problematické. Ono totiž, když při svých kouzelnických experimentech přičarujete někomu třetí oko, nebo nějakou tu bradavici, nedá se moc mluvit o zkrášlení. Dokonce se mu jednou povedlo přičarovat myšce Pavlínce druhý ocas místo čumáku, což byl opravdu veliký problém. I mocným čarodějům dalo mnoho práce jeho krasodílo napravit.
No a věřte nebo nevěřte, z Brumbáce je dnes učitel krasomagie v lesní prapodivnoškole čar a kouzel. A je naprosto pochopitelné, že několikrát již získal cenu pro nejzábavnějšího prapodivnoučitele. Né, že by se na jeho hodinách kdokoli cokoli naučil, ale od doby, kdy tam vyučuje, se všichni do pradivnoškoly těší a nikdo nikdy jeho hodiny nevynechal. Je teda pravda, že kvůli němu museli zřídit speciální oddělení pro nápravu kouzel a zohyzděných tvorů, ale nikomu to vůbec nevadí. S Brumbácem je totiž o zábavu postaráno.
… 2. den Mrazivého cyklu ráno, Čarorok 1107 … (leden, rok 2023 člověčenský)
Ten den, jako každý jiný, Brumbác dorazil okolo jedenácté hodiny do své lesní třídy, aby své prapodivné žáky naučil nové kouzlo. Ten den se mělo pobírat Krasokouzlo neodolatelného úsměvu. Jak už název kouzla napovídá, každý, kdo by si dokázal přičarovat neodolatelný úsměv, byl by neodolatelný, což se může hodit především v dospívání, případně když máte nějaký průšvih a chcete ho sdělit rodičům. Většinou, když se Brumbác pokusil toto kouzlo provést, dopadlo to nevalně. Místo neodolatelné úsměvu většinou vyčaroval obří škleb, což mělo přesně opačný efekt než neodolatelný úsměv.
Ten den bylo ale vše jinak, nikdo v prapodivnoškole nebyl. Brumbác si nejdříve myslel, že si spletl hodinu nebo den, ale tak to nebylo. Nikdo nepřišel ani další a další den. Všichni jeho prapodivnožáci někam zmizeli, jako by se do země propadli, což bylo dost divné, protože v okolí nebyla žádná velká díra. Kromě teda té ve školní kadibudce, ale tam nikdo nikdy nechodil.
Od té doby je Brumbác jako tělo bez duše a čeká ve své třídě v naději, že se někdo za stromem objeví a jeho třída bude zase plná. Od té doby čeká na někoho, kdo mu pomůže jeho kamarády najít.
V tom ho něco napadlo, ale k tomu bude potřebovat pomoc člověčiny. Kouzla a čáry tady totiž nic nezmůžou.
