Táborové legendy
Tajemství spadlých hvězd aneb strasti malého čaroděje
Ten den uplynulo více jak sto let od chvíle, co se vrátila mezi živé Prastará, matka jednoho z nejmocnějších čarodějů Prapodivnotvůrie. Ten den uplynulo více jak sto let od chvíle, co naposledy spatřili magičtí tvorové člověčinu. Z pohledu člověka sice uplynulo jen pár měsíců, ale čas je velmi relativní. To je ale jiný příběh. Bylo to více jak sto let, kdy celá Prapodivnotvůrie vzkvétala a kdy ze světa téměř zmizela Černá magie. Sem tam se objevila nějaká hrozba, ale proti čarodějovi Brundibálovi a jeho matce Prastaré neměla žádnou šanci uspět. A jak čas plynul, došlo i na mnoho radostných událostí v podobě nově narozených podivnotvorů. Jak říkám, vše vzkvétalo. Dokonce i samotný Brundibál nalezl na jedné ze svých výprav do dalekých krajů spřízněnou duši. A jak už to tak chodí i ve světě prapodivných tvorů, jedné magické noci byl počat další nový život. Říká se, že ten den se zem zachvěla, ale kdo ví, co je na tom pravdy. Co je ale jisté, že se rozhodně zachvěl Brundibál a o několik měsíců později přišel na svět malý čaroděj, jenž se narodil z opravdové magické lásky. A tak si čas plynul dál až do chvíle, kdy se mělo vše změnit. A snad i proto je ta správná chvíle vrátit se do míst, kde kouzla a čáry jsou realitou.
… 1. den Mrazivého cyklu večer, Čarorok 1107 … (leden, rok 2023 člověčenský)
Pomalu všichni kráčeli zimní krajinou a stoupali výš a výš. Po několika hodinách cesty dorazili na vrchol hory, kde se jim naskytl nádherný výhled. Nebe plné zářících hvězd, vznešený měsíc a siluety temných lesů v dáli vzbuzovaly dojem, že svět je plný tajemství a záhad, což bezpochyby i je. Nacházeli se na místě, kde došlo k výše zmíněnému Brundibálovu zachvění.
Mocný čaroděj Brundibál, jeho synek a jeho milovaná matka, čarodějka ze světa lesních víl, hleděli na noční oblohu a vyprávěli malému čarodějovi o člověčině, se kterou se ještě on sám nesetkal. Ty příběhy ho fascinovaly a nemohl se dočkat, až jednou prožije to, co prožili oni. Dlouho do noci hleděl střídavě na kouzelná nebesa a do ohně a nemohl v očekávání dalších dnů usnout. Nicméně únava ho přemohla. Tři hodiny po půlnoci, kdy už všichni tři na vrcholku hory spali, se nad jejich hlavami začalo dít něco, co bylo dost zvláštní. Několik hvězd, těch nejvíce zářivých, se pohnulo. Za malou chvíli začaly padat k zemi. Zdálo se, že dopadly do lesa nedaleko od vrcholku hory.
Něco ho probudilo, byla ještě tma a na malou chvíli měl pocit, že v dálce vidí něco, co připomínalo postavy. Hned však zase usnul. Zdálo se mu, že ho někdo bere do náručí a že letí k nebesům. Zdálo se mu, že slyší podivné hlasy.
Netušil, že to není sen …
… 2. den Mrazivého cyklu ráno, Čarorok 1107 … (leden, rok 2023 člověčenský)
Když se k ránu Brundibál probudil a rozhlédl, jeho synek nikde nebyl. Když ráno přišel medvěd Brumbác do čarodějné školy, kde už přes třicet let vyučoval Krasomagii pro obludňáčky, nestačil se divit. Nikde nikdo. Když se ten den ráno šel podívat Lucifer do pekelné školky, nenašel tam jediného malého pekelníka.
Ten den byl jedním z nejsmutnějších pro celou Prapodivnnotvůrii za posledních tisíc let. Ten den zmizelo z Prapodivnotvůrie mnoho magických tvorů, kteří měli jedno společné. Ani jeden z nich nedosáhl ještě magické plnoletosti. Od toho dne všichni pátrají a hledají jakoukoli stopu, která by je dovedla k jejich milovaným. Jako by zmizeli z tohoto světa.
… ve stejnou dobu, neznámo kde
Když se malý čaroděj probudil, spatřil hodně divnou společnost. Malá čarodějnice, někdo, kdo vypadal jako potomek Kostěje, oslíček Pepidlo, malý skřet … Všichni byli zmatení a koukali jeden po druhém. Všechny je zaujal pohled na malého tvora, který upřeně zíral někam do výšky a ukazoval na něco prstem. Malý čaroděj se podíval stejným směrem a kolena se mu podlomila úžasem a zděšením zároveň. Spatřil něco, co tam rozhodně nemělo být. Tak se to přece v čarodějné škole na hodinách Kosmických čarověd neučili. Netušil, kde se to ocitnul, ale rozhodně věděl, kde není. V tom se v dáli objevily postavy, které viděl před pár dny ve snu. Nebo si alespoň myslel, že to je ve snu.
Přistoupili k nim, pohlédli na ně a aniž by cokoli řekli, všem se v uších rozeznělo: „Toto je váš nový domov“.
