O myšce Pavlínce a nepovedeném koláči
V srdci Modřínového lesa, kde slunce zlátlo mezi jehličím a vítr nesl vůni borůvek, žil skřítek Modřínek. Byl ochráncem lesa, pečoval o stromy a potůčky a pomáhal zvířátkům v každé nesnázi.
Jednoho dne se za ním přiřítila jeho malá kamarádka, roztomilá myška Pavlínka. "Modřínku, já bych tak ráda uměla vařit něco dobrého z lesních plodů, ale vůbec mi to nejde!" posteskla si, zatímco si smutně uhladila fousky.
Modřínek se usmál. "A co jsi zkoušela, Pavlínko?"
"Nasbírala jsem borůvky, jahody a oříšky. Chtěla jsem udělat koláček, ale těsto bylo moc řídké, pak zase tuhé, a nakonec jsem ho spálila!" povzdechla si myška.
Pavlínka si však nechtěla nechat svůj výtvor jen tak zkazit, a tak se rozhodla koláč někomu darovat. A kdo jiný by mohl ocenit pořádný kus pečiva než starý medvěd Brumbác? Ten byl pověstný svou láskou k jídlu a bez váhání se do koláče zakousl. Jenže ouha! Druhý den strávil s bolestí bříška na lesním záchodě a po lese se šířil opravdový medvědí puch. "Už nikdy nebudu jíst černé koláče!" bručel, zatímco si držel břicho.
Veverka Breberka, která se náhodou ocitla poblíž, si držela čumáček. "Pavlínko, možná bychom ti měli trochu pomoct s vařením, než se nám kvůli tomu puchu z lesa utečou všichni kamarádi!"
Modřínek se pousmál a přikývl. "Vaření je umění, ale neboj se, já ti pomůžu!" A tak začali znovu. Pavlínka pečlivě poslouchala rady Modřínka i Breberky. Lesní kuchyňka se brzy proměnila v rej vůní – Pavlínka míchala těsto, Breberka přinášela oříšky a Modřínek dohlížel na správnou konzistenci.
Zvědavý zajíc nakoukl a zasmál se. "Jestli tohle skončí jako Brumbácovo neštěstí, tak uteču k potoku!"
Pavlínka na něj vyplázla jazýček. "Neboj, tentokrát to bude skvělé!"
A opravdu! Když se koláč upekla, jeho sladká vůně se linula celým lesem. Lištičky, ježci i srnky se seběhli, aby ochutnali Pavlínčin nový výtvor.
"Mňam!" zapískala Breberka. "To je ta nejlepší lesní dobrota!"
Brumbác, opatrně ostražitý, ochutnal malý kousek. "No dobrá… ale jenom kousek!" A než se kdo nadál, celý koláč zmizel.
Pavlínka se začervenala a poděkovala svým přátelům. "Teď už vím, že s trpělivostí a trochou pomoci se dá naučit všechno!"
A tak měl Modřínový les dalšího skvělého kuchaře, který připravoval ty nejlahodnější dobroty. Když někdo ucítil sladkou vůni borůvek a oříšků, věděl, že Pavlínka zase peče něco dobrého pro své přátele – a tentokrát už žádné medvědí nehody nehrozily!
