Místo, kam putují duše zemřelých. Jakmile z tvého těla vyprchá esence života, čeká tvoji astrální část nejspíše cesta Za horizont (pokud tedy neuvíznete v Záhrobním světě). Jaké to Za horizontem je, to se nedá říci. Jisté ale je, že tam vede dlouhý astrální tunel, na jehož konci je světlo. Říká se, že tento tunel vede na dvě různá místa. Záleží na tom, jak čistá je duše, která jím prostupuje. Jedním místem, kam se dá tunelem dostat, je Říše světla za hranicemi našeho známého vesmíru. Tam putují čisté duše. Ty špinavé, které jsou zatíženy zlem, putují do věčné temnoty Říše zatracených duší, která je ukryta někde ve středu vesmíru. Co je na tom ale pravdy, to netuším. Možná to je to všechno taky úplně jinak. Sami jednou možná uvidíte.
O tomto místu se tradují různé historky. Všechny se shodují v tom, že jde o místo plné lásky a pocitu naprostého štěstí. Dobré duše se zde prý spojují v jedno velké bílé zářící světlo, které v sobě ukrývá veškerá tajemství všeho a ve kterém si jen tak plují a souznějí. Někdo toto místo nazývá nebem, jiný rájem, další zase věčností. Každopádně bude asi dost fajn, dostat se tam. Někteří dokonce věří, že se duše z Říše světla zase vracejí a osidlují novorozená těla. Říká se tomu reinkarnace. Možná ano, možná ne. Zajímavé je na tom minimálně to, že by z Vás jednou třeba mohla být moucha, prase nebo Ropuchožaboducholice. Ale jak říkám, možná je všechno úplně jinak.
Místo, jehož podstatou je čisté zlo v té nejryzejší podobě. Vykázané duše do věčné temnoty, které bloudí v mrazivé a věčné nicotě. Není nikdo, kdo by zde chtěl jednou skončit. Existují temné černé díry, kterými proudí z tohoto místa zlo zpátky do Světa živých. Toto zlo přichází zhmotněné v podobě Černosmrtců, kteří mohou kohokoli posednout a jeho prostřednictvím pak páchat strašné věci. Dokonce se podařilo Márvelovi pomocí Knihy čárů Černé magie v minulých letech první z nich přivolat.
